Bluesbery Prague

Historie této chovatelské stanice je velice stručná. Svou první fenku Kerry Blue Terriera / Teriéra jsme koupili v roce 2004 na Slovensku. Chovatelské ani výstavní záměry jsme neměli. Chtěli jsme pouze milého, temperamentního psíka pro svého 14-letého syna . Předchozí zkušenosti s výchovou teriérů jsme neměli žádné, ale „keríci „ se nám zalíbili, tak jsme si pro naší holčičku zajeli na Slovensko. Dneska mohu říct, že jsme si vybrali velmi dobře. Naši Akinu, jak jsme ji přejmenovali, jsme si zamilovali všichni pro její milou povahu, nezkrotný temperament, vysokou psí inteligenci a nádhernou pohybovou eleganci. Museli jsme se postupně učit jak psa správně živit, jak ho trénovat, jak ho naučit poslušnosti , jak pochopit psí potřeby a jak ho upravit, aby vypadal k světu. Musela se nastudovat trocha teorie, s některými poznatky pomohli zkušenější chovatelé a velkou pomocí byly rady chovatele z Bratislavy, od kterého jsme Akinu koupili -  pana Rožánka.  Vzhledem k tomu, že Akina rostla do krásy, tak jsme se rozhodli, že s ní půjdeme na výstavu. Tam nám ji moc nepochválili. Byla špatně upravená, a to je u „ keríků „ vážná chyba, špatně jsme ji vodili ve výstavním kruhu, ale sršela z ní energie a radost ze života. Takže jsme v prvním roce nedosáhli na lepší hodnocení než velmi dobrá.  Ale postupně jsme se učili, našli jsme významnou pomoc u zkušené chovatelky z Jižních  Čech  paní Žuczkowské, která nám pomohla jak s úpravou Akiny, tak poskytla důležité poznatky z psí estetiky. V současné době jsme se dopracovali na výstavách k hodnocení výborná a získala i titul res.CACIB. Akina svůj temperament a hravost také vyzkoušela v agility. Od tří měsíců jsme s ní chodili na cvičiště, kde překonávala všechny překážky lehce a s obrovskou radostí. Jediným problémem bylo zkrotit její temperament a stačit jí v rychlosti. Určitě by v této oblasti dosáhla dobrých výsledků, ale vzhledem k časové náročnosti jsme trénink po půl roce ukončili. Nyní nadešel čas, aby se Akina osvědčila v nové roli, v roli matky nového pokolení. Nechť jí zdraví provází.        J.P. 31.12.2007

Zdraví Akinu provázelo a tak jsme se rozhodli, že ji spojíme se psím fešákem, aby poznala také mateřské radosti. Po delším výběru jsme se rozhodli pro psa ze severovýchodních Čech Alana z Křepelníka. Je to pes s krásným exteriérem, výstavně velmi dobře ceněným. Navíc je to pes s divokou náturou svých finských předků, který by mohl dobře doplňovat vlastnosti naší Akiny. Naše předpoklady se splnily a oba psi k sobě pocítili hlubokou náklonnost. Tři dny , které jsme s panem inženýrem Bischofem věnovali nakrytí Akiny byly dny plné psí touhy i dny jejího dokonalého naplnění. S napětím budeme očekávat výsledky testu  březosti.       J.P. 25.7.2008     

Dočkali jsme se! 24.9.2008 se nám narodila tři štěňata. Byla zdravá, hladová a čile se měla k světu. Celá rodina se točila okolo štěňat a bylo to na nich vidět. Ve dvou měsících byla dvě štěňata připravena k odběru. Jednu holku jsme si chtěli nechat. Ale zájemci se nehrnuli, ani přes mohutnou inzerci. Takže v naší psí domácnosti zůstali s mámou další tři krásní psíci. Tohle v plánu tedy nebylo! Jak tedy dál?    J.P. 28.2.2009

Už je jasno! V dubnu jsme předali Aireen k laskavým páníčkům do Německa. Takže nám zůstala doma máma a páreček sourozenců. Se štěňaty jsme začali chodit na výstavy. Prozatím celkem úspěšně. Náročnější to bude s výcvikem. Hlavně si hrají a užívají mládí.  Dospělost je už za rohem a tam už se  musí poslouchat.       J.P. 15.6.2009

Léto a podzim jsme ztrávili se štěňaty na výstavách. Zpočátku to byla tragédie. Hodnocení byla velice bídná. Ale v září a říjnu se chytil Aris a získal Junior Šampióna a Klubového Šampióna. Stačilo k tomu jenom vyhrát tři výstavy a dvakrát porazit světového vítěze z Bratislavy s irským původem. Bylo to neuvěřitelné a byli jsme velmi šťastní. Aisha je ještě hubené pískle, ta musí ještě dozrát. Všichni psi jsou ve velmi dobré kondici, neboť ztrávili dost času na chatě s velkým výběhem. Jsou neuvěřitelně milí a jako smečka se navzájem zdokonalují. Akina je stále alfa samice, ale obě štěňata na ní dotírají a hlídají každý její krok. Zahájili jsme také výcvik s elektrickým obojkem. Velice se nám osvědčil, hlavně při volných procházkách po lese. Pokračování bude asi až na jaře až  roztaje sníh.      J.P. 12.12.2009